VLNOVÉ BIO POČÍTAČOVÉ FUNKCE DNA

V roce 1985 byly zaznamenány neobvyklé režimy oscilace DNA, ribozomů a kolagenu „in vitro“ pomocí techniky dynamického rozptylu laserového světla. Toto potvrdil Gariaevův tým a navíc detekovali fenomén transformace laserového světla na rádiové vlny [Gariaev et al., 1997; Prangishvili, Gariaev et al., 2000]. Pravděpodobně taková transformace souvisí s kvantovou nelokálností a lze ji zaznamenat metodou vyvinutou Gariaevovým týmem. Existuje důvod se domnívat, že genetický aparát vyšších biosystémů může být kvantově nelokální (Genomy Mnohobuněčných Organismů Jsou Kvantově Nelokální). To umožňuje, aby byly buňky, tkáně a tělo v ultrakoherentním stavu. Výše uvedené výsledky dokazují teorii vlnových genů ještě jednou, ale tentokrát na vyšší úrovni [Gariaev, 1994; Gariaev, 1997] (DNA Vlnový Biopočítač – Evoluce vytvořila genetické texty – Chromozom působí jako zdroj a příjemce komunikace – Časoprostorové holografické Chromozomové kontinuum).

Biosystém může fungovat jako Vysílač a Přijímač

Klíčovým ustanovením této teorie je, že chromosomální aparát biosystému může současně fungovat jako transceiver (vysílač a přijímač) genově-lingvistického laseru, soliton a holografické pole. Kromě toho se chromozomové kontinuum mnohobuněčných organismů podobá statikodynamické multiplexní časoprostorové holografické mřížce obsahující komprimovaný čas a prostor organismu. Ale ani to není zdaleka plný potenciál genetických struktur.

Sekvence DNA tvoří Holografické Mřížky

Nukleotidové sekvence DNA, tvořící holografické a / nebo kvazi-holografické mřížky. Vytvářejí struktury podobné textové řeči, které zásadně mění naše chápání genetického kódu.

Genetické „texty“ mají podobné Matematicko-lingvistické a Entropicko-statistické Charakteristiky

Evoluce biosystému vytvořila genetické „texty“ a genom-biopočítače jako kvaziinteligentní „subjekt“, který je schopen „číst a porozumět“ těmto textům na své vlastní úrovni. Pro doložení této elementární „inteligence“ genomu je nesmírně důležité pochopit, že přirozené lidské texty (bez ohledu na to, jaký jazyk) a genetické „texty“ mají podobné matematicko-lingvistické a entropicko-statistické charakteristiky.

Lidská řeč – Genetický materiál – Chromozómový Generátor – Peter Garyaev

Hustota Distribuce Fraktální Frekvence Písmen v Přírodních a Genetických Textech

To se mimo jiné týká konceptu hustoty distribuce fraktální frekvence distribuce písmen v přírodních a genetických textech (nukleotidy představují „písmena“ pro genetické „texty“) [Maslov, Gariaev, 1994]. Níže popíšeme výsledky Gariaevova výzkumu o shodnosti těchto fraktálů pro genetické a přírodní texty.

Zákon Zipf-Mandelbrot a Nekódující Oblasti DNA

Více důkazů pro jazykovou interpretaci funkce kódu genomu získali američtí vědci [Mantegna et al, 1994]. Při práci s „kódujícími“ a „nekódujícími“ sekvencemi eukaryotů DNA (v rámci staré genové ideologie) je závěr autorů v rozporu s existujícím dogmatem: jazykové funkce jsou zaměřeny pouze na oblasti DNA kódující proteiny. Provedli statistickou analýzu přírodních a hudebních textů (Zipf-Mandelbrotův zákon) a aplikovali Shannonův princip redundance textových informací, počítaný jako entropie textu.

Nekódující oblasti DNA jsou více Přirozenými Jazyky než Kódující Oblasti

Výsledky analýzy ukazují, že nekódující oblasti DNA se podobají více přirozeným jazykům než kódujícím oblastem a že nekódující sekvence genetických molekul jsou možná základem pro jeden (nebo více) biologických jazyků. Autoři také vyvinuli statistický vyhledávací algoritmus pro kódování sekvencí DNA, který odhalil, že oblasti kódujících proteinů mají podstatně menší korelace s dlouhým dosahem ve srovnání s nekódujícími zónami oddělujícími tyto oblasti. Distribuce sekvencí DNA se ukázala být tak složitá, že aplikované metody již nemohly uspokojivě pracovat s délkami přes 103 bázových párů. Distribuce Zipf-Mandelbrot pro frekvenci „slov“ s počtem nukleotidů od 3 do 8 bp ukázala větší konzistenci s přirozeným jazykem u nekódujících sekvencí ve srovnání s kódujícimi sekvencemi (Umělá Inteligence založená na Dešifrování Jazyka – Kognitivní Modely a Neuromorfní Čipy – Lidský Mozek byl Dekódován).

Západní Věda začíná Pomalu Chápat že Nekódující DNA není jen Haraburdí

Opět bychom chtěli zdůraznit, že západní autoři považují kódování za záznam pouze informací o aminokyselinové sekvenci. A to je paradox, který je přiměl říci, že nekódující oblasti DNA nejsou jen „haraburdí“, ale jsou strukturami vytvořenými pro jejich konkrétní účel. Západní autoři také nedokázali vysvětlit korelace na velké vzdálenosti v těchto strukturách, i když objevili rostoucí složitost nekódujících sekvencí v evoluci biosystému. Tato data jsou plně v souladu s představami týmu kolem Gariaeva, že nekódující sekvence DNA (které představují 95% – 99% genomu) představují strategický informační obsah chromozomů.

Nekódující DNA má Vícerozměrnou Vlnovou Povahu

Podle Gariaevova názoru má tento nekódující obsah materiální vlnovou povahu, je vícerozměrný a ve skutečnosti funguje jako program geneze embryí přidruženého obrazu, a lingvistických vln, což je smysluplné pokračování a logický konec každého biosystému.

Zdroje

Biosystém může fungovat jako Vysílač a Přijímač – Sekvence DNA tvoří Holografické Mřížky – Genetické „texty“ mají podobné Matematicko-lingvistické a Entropicko-statistické Charakteristiky – Hustota Distribuce Fraktální Frekvence Písmen v Přírodních a Genetických Textech – Zákon Zipf-Mandelbrot a Nekódující Oblasti DNA – Nekódující oblasti DNA jsou více Přirozenými Jazyky než Kódující Oblasti – Nekódující DNA má Vícerozměrnou Vlnovou Povahu

Druhým typem paměti je fantomový efekt DNA (DNA phantom effect), tj. paměť prostředí na dynamickém vlnovém charakteru molekul DNA. Prostředím je například prostor spektrometru (Cuvette compartment spectrometer), nebo prostor živých buněk a tkání. Pravděpodobně je také používán organismy k tahání jednoho z kvantových stavu signálních molekul DNA ve formě fantomů. V praxi to lze realizovat umělým vytvářením kvantových matric přirozených v těle, fragmentů DNA, vyplňujících a nahrazujících ztracené fragmenty DNA za účelem genetického poškození u lidí.